• Subcribe to Our RSS Feed

Soucit začíná u Matky Země

Úno 3, 2009 by     Žádné komentáře    Rubrika: Články

Autorkou článku je Starhawk

Spiritualita založená na Zemi zahrnuje široké spektrum rozmanitých náboženství a duchovních tradic, od domorodých tradic k modernímu novopohanství. Nesdílíme žádné jednotné dogma a nikdo nemá pravomoc mluvit za všechny, rozhodně ne já.

starhawk

Ale osobně můžu říci, že to společné vlákno, které nalézám ve všech našich tradicích je v hlubokém porozumění propojení. Jsme jednou protkanou tapisérií života na této zemi a z tohoto základního porozumění povstává soucit.

Soucit se rozprostírá za láskou a pochopením pro ostatní lidské bytosti. Soucit zahrnuje soucit pro zemi, pro všechny související a ovlivňující se životní formy, pro rostliny, zvířata, ptáky, stromy, ale i mikroorganismy které udržují život. Protože pokud nezahrneme tuto širší komunitu do oblasti našeho soucitu, pokud budeme pokračovat v ničení dokonalých systémů, které podporují naše životy, nemůžeme přežít. Stvoříme zničení, které vede k nesmírnému lidskému utrpení, ztrátě a smrti.

Zde je příběh soucitu: V lese jsou kořeny stromů provázány sítí mykorhizních hub, jejichž nitkovité hyfy prostupují vlákny kořenů a rozšiřují jejich dosah k vodě a živinám. Vědci sledovali stezky radioaktivními izotopy a zjistili, že skrz tuto síť hub stromy vyživují své mladé. Navíc, stromy rostoucí na slunci vyživují stromy rostoucí ve stínu – včetně stromů jiných druhů. To je soucit!

Tady je jiný: před pár miliardami let byl život jednoduchý. Jen bakterie, jednoduché buňky nemající ani jádro, plovoucí v prvotních mořích, tak jak to dělaly posledních pár miliard let. Ale i v té době byl život provázán ve spletité společenství. Zelené věci, předkové rostlin, používaly sluneční světlo k vytvoření potravy z vody a oxidu uhličitého, který vyplňoval atmosféru. Vypouštěly kyslík a dýchající se vyvinuli, aby ho využili, ke spálení potravy a využítí energie, vypouštějíc oxid uhličitý. Všechen život byl propojen v jednom prostém dechu, procházejícím zpět a vpřed od zelených k červeným.

Fotosyntéza mohla jen tak ležet stranou a být, koupající se ve slunečním světle. Ale dýchající museli pracovat, cestovat a shánět potravu. S gustem pohlcovali jeden druhého.

Ale jednoho dne, když jeden prvotní organismus sežral jiný, soucit zasáhnul. Namísto rozpuštění a strávení svého jídla, žrout nechal svou oběť celou uvnitř sebe, slučujíc se v novou formu bytí, předka buněk v našich tělech a všech složitých organismů – buněk s jádrem, eukaryoty.

Ze splynutí se stala vášeň. Nové buňky byly větší a mohly se vyvinout do všech zajímavých směrů, vyvíjející specializované organely k zajištění specifické práce, jako výroba energie nebo pohánění celé věci kolem. Svými membránami ulehčily mnoha metabolickým procesům, nové buňky měly volnost v kombinacích novými způsoby, což vedlo k explozi mnohobuněčného života a všem těm nesrozumitelným a zajímavým věcem, které přišly poté.

Takže soucit je uložen v každé buňce našich těl. Představte si tedy jaká krása a pestrost by se mohla vyvinout, kdybychom učinili soucit základem našich náboženských a sociálních struktur.

 

(Originál je na webových stránkách http://www.washingtonpost.com/, pro jehož projekt On Faith Starhawk píše články).

Zdroj obrázku http://starhawk.org/

 

Máte co dodat? Zanechte nám komentář!

XHTML: Můžete použít následující tagy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>