Tradice Bohyně vnímá sexualitu jako posvátnou

Starhawk

V tradici Bohyně vnímáme sexualitu jako posvátnou, protože vnímáme Bohyni jako imanentní — vtělenou — ve světě, jako velkou erotickou, tvořivou sílu života samotného.

Sexualita je nepochybně vyjádřením životní síly, mocným pohonem k šíření dalšího života. Ale sexualitu ctíme také pro hlubokou extázi a potěšení, které můžeme najít, když sdílíme doteky a spojení s tím druhým.

Rozkoš je z našeho pohledu dobrá věc — je to něco, co potvrzuje naši radost ze života a vděčnost za něj, co nás přivádí blíže k Bohyni a k sobě navzájem. Skrze naši sexualitu se můžeme hluboce otevřít a dovolit si proniknout za naši iluzi oddělenosti, pocítit jednotu s dalšími bytostmi.

Kromě toho, lidská rozkoš plodí další rozkoš, která rezonuje přírodou a povzbuzuje všechny tvořivé, plodící síly života.

Protože se ve chvílích sexuální intimity tak hluboce otevíráme, protože se stáváme tak moc zranitelnými, posvátná erotika od nás vyžaduje nesmírnou citlivost, laskavost a soucit. Pokud bychom měli nějaký koncept „hříchu“, bylo by to zneužití sexuality — k moci, krutosti, znásilňování nebo získání kontroly nad druhým. Sexuální mučení, jako například v Abu Ghraibu, je zločinem proti Bohyni i lidskosti.

Bohyně žehná všem formám lásky: erotické lásce mezi milenci jakýchkoliv a všech sexuálních přesvědčení, přátelství, lásce k přírodě, vášni pro umění, krásu a spravedlnost. „Všechny projevy lásky a rozkoše jsou Mými rituály,“ říká Bohyně v naší liturgii.

Síla erotiky není omezena jen na pohlavní styk; můžeme ji zažít, když se rozechvějeme krásou lesa nebo dovolíme, aby nás uchvátila nějaká hudební skladba. Když tančíme, kreslíme, píšeme, zpíváme, skládáme, tvoříme, stáváme se kanály této erotické životodárné síly.

(Originál je na webových stránkách Washingtonpost, pro jehož projekt On Faith Starhawk píše články).